USA, Tchaj-wan, Čína, sliby a výhružky

Pavel Fischer

V této epizodě mého podcastu se chci vrátit k jedné významné události zahraniční politiky, a sice k návštěvě Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu, která se uskutečnila začátkem srpna roku 2022.

Pro začátek je důležité uvést politický kontext. Čínská lidová republika považuje Tchaj-wan za vzbouřeneckou kolonii, usiluje nad ní získat kontrolu. Pokud někdo jedná s Tchaj-wanem jako se sobě rovným partnerem, uznává tím podle Číny nepřímo jeho suverenitu – a to považuje Čínská lidová republika, či spíše její komunistické vedení za urážku citů čínského lidu a nepřístojnost.

V souvislosti s návštěvou šéfky americké sněmovny reprezentantů na Tchaj-wanu se mluvilo o hrozbě války. Tak moc měla být Čína pobouřena.

Vojenské manévry, které „Osvobozenecká lidová armáda“ uspořádala kolem ostrova, celý Tchaj-wan izolovaly, omezily námořní i leteckou obchodní dopravu a vážně ohrozily jeho bezpečnost. Přes ostrov letěly poprvé čínské rakety, poprvé byly překročeny námořní hranice, za nimiž se plavidla Čínské lidové republiky nikdy neměla ocitnout.

V komentářích a analýzách na adresu americké političky zaznívaly kritické hlasy: prý měla raději zůstat doma a Čínu nedráždit. Peking demonstroval svou sílu. Ve výsledku prý Pelosiová zájmům Tchaj-wanu uškodila.

Jsem přesvědčen, že tento problém máme vidět i ze zcela opačného úhlu pohledu. Protože prosperita a bezpečnost v Indo-Pacifiku má přímý dopad i na naši prosperitu a bezpečnost v Evropě, vysvětlím proč.

Pelosiová se opravdu neřídila radami opatrných, nezalekla se obrovského tlaku a nehrála podle not, které se připravují v Pekingu. Ty noty připravuje Peking nejen pro Pelosiovou, ale doslova pro celý svět, tedy i pro nás. A to, že se podle nich někdy hraje i v naší zemi, bychom měli umět včas rozlišit a rozhodně odmítnout.

Pelosiová přesto navštívila Tchaj-wan, čímž donutila Peking odkrýt všechny karty. Peking musel dát na stůl svoje útočné plány. Žádné „omlazení“, které soudruh generální tajemník Si Ťin-pching slíbil ke stoletému výročí partaje komunistické Číně, se nekoná. Tady se počítá hrubá síla, počítají se bombardéry, ponorky a rakety. A to jen proto, že občané Tchaj-wanu nechtějí na svém ostrově dosadit k moci komunistickou stranu z Číny, ale chtějí dál jít vlastní cestou.

Čína nemá v plánu nechat Tchaj-wan na pokoji, má na něm pečlivě vystavěnu propagandu zaměřenou na vlastní obyvatelstvo. Čína tvrdí, že je Tchaj-wanem ohrožena, a má v úmyslu zabrat ho třeba i vojenskou silou. A až ho zabere, pak nastoupí masová převýchova obyvatelstva, jak sdělil velvyslanec lidové Číny zkoprnělému novináři ve francouzské televizi. A o tom, že převýchova v Číně znamená zločiny proti lidskosti a otevřené násilí, už víme dokonce i z oficiálního raportu, který v srpnu 2022 zveřejnila komisařka OSN pro lidská práva.

Svou cestou na Tchaj-wan Pelosiová komunisty v Číně dokonale vytočila. Vyvolala tak násilnou reakci ze strany Číny, že alespoň světové společenství bude od nynějška lépe připraveno na to, co může přijít. Šéfka amerického parlamentu svou návštěvou všem pomohla otevřít oči.

Všem? Vlastně ne tak docela. Protože kritikové její návštěvy jsou také a především v samotných Spojených státech. Amerika by se prý měla starat hlavně sama o sebe a svou prosperitu a bezpečnost, protože starostí má nad hlavu.

Jenže to v současné době nelze. Podobný názor může vycházet z velké naivity nebo hrubé neznalosti čínského imperiálního režimu. Protože máme-li vycházet z analýzy současné čínské politiky, nutně si všimneme, že provedla obrat. Už to není režim pečující především o soudržnost a jednotu vlády Říše středu, jak se Číně také říkalo.

Dnešní Čína expanduje, prosazuje se a usiluje rozšiřovat svůj vliv po celém světě. Poměry sil se změnily. Zatímco se USA mohly skutečně v minulosti zavřít do izolacionismu, dnes jsou Američané ohroženi, a to především právě ambicemi Číny. A pokud totalitní velmoc ohrožuje parlamentní demokracii, jde o hru, která se týká i nás.

Čína má zájem se prosadit ve světě a měnit pravidla hry ve svůj prospěch. Nemá v úmyslu brát ohledy na USA, na pravidla v OSN, na mezinárodní právo nebo na pravidla v EU, nebo na to, jakou budoucnost chtějí své zemi vtisknout občané na Tchaj-wanu. Těch pár komunistů, kteří obklopují generálního tajemníka čínské komunistické strany, mají jasno. A už dávno nemohou tvrdit, že venkovská zaostalá chudá rozvojová země, tedy Čína šedesátých a sedmdesátých let, která potřebovala zajistit lidem základní potraviny, na nikoho neútočí. Čína zbrojí, její výdaje na armádu raketově rostou.

Si Ťin-pching má něco společného s Vladimirem Putinem. Mnozí tvrdili, že putinovské Rusko nemá zapotřebí útočit na Ukrajinu, a potom v šoku sledovali 24. února 2022 ostré bojové operace ruské armády na území Ukrajiny. Stejně tak bychom měli umět přečíst zprávy z Pekingu o jejich plánech. Jinak by západní civilizace mohla zaspat další zlomový okamžik.

I proto jsem přesvědčen, že ve výsledku bychom měli šéfce americké sněmovny poděkovat. Nancy Pelosiová svou návštěvou na Tchaj-wanu možná způsobila zmatek, ale s její pomocí dnes lépe čteme mocenské plány komunistické Číny. Peking chce, abychom ho brali vážně, včetně hrozby použití nejmodernějších zbraní a obrovské síly armády. Je na čase se probudit. To platí o Evropské unii, která v nedávné minulosti až příliš naslouchala zájmům korporátů a firem s byznysem v Číně. A platí to také o České republice, která právě v době, kdy podcast natáčím, Evropské unii předsedá.

Uvedu jeden příklad: v roce 2020 jsme ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu uspořádali veřejné slyšení na téma odolnosti veřejných institucí proti zahraničnímu vlivu. Výsledky byly šokující: Česká republika kupříkladu nemá funkční systém, který by připravoval úředníky na úrovni krajů a obcí na kontakt s čínskými komunisty. Úředníci jim tak důvěřivě sdělovali ty nejniternější informace o tom, jak různé systémy, například dotační nebo sociální, fungují nejen u nás, ale v celé EU. Česká republika také nemá evidenci, koho se Čína pokouší v ČR opakovaně kontaktovat a proč. A přitom víme, že snahy byly usilovné, zejména pomocí naslibovaných investic, které se nikdy neuskuteční.

Zasaďte to do kontextu informací od BIS, že každý Číňan je povinen poskytovat informace tajným službám nebo že pracovníci některých čínských firem získávaly podrobné údaje o životě českých úředníků a odevzdávali je do Číny. Je vidět, že i my máme co dohánět. Růžové brýle o přátelství a investicích jsou naštěstí pryč. Teď ještě začít vidět ty hrozby.

The post USA, Tchaj-wan, Čína, sliby a výhružky appeared first on Pavel Fischer.